Párová terapie se stává prostorem, kde je možné se dívat nově na to, co je mezi námi (mezi Vámi).
Zaslechnout se. Zavnímat. Dotknout se.
Jedinečný prostor, kde se nezabýváme klasickým
„má dáti – dal“
„Tvoje máma (táta, děti) – moje (dtto)“
„vždycky – nikdy“
Ale nahlíží se tu do nitra vztahu, pod hladinu, do společného nevědomí, až k nevědomým přesvědčením, poutům, nitkám, přáním.
Až tam, kde se to potkáváme / škobrtáme / bolíme / a přejeme si
(a neumíme to nejenže vyslovit, pojmenovat, ale často o tom ani „jakoby“ nevíme).
Párová terapie může probíhat v jakkoli domluveném rytmu setkání, zpravidla ob týden, trvá hodinu a půl.