Volná tvorba – Radka Josková

Od níže uvedeného textu se překulily další bezmála tři roky. Jsem malířka, která nemaluje, řekla jsem někdy v půlce toho času své starší dceři.

Uprostřed mého zaťatého úsilí na DAMU pan prof. Albert Pražák, jeden z mých scénografických pedagogů, poznamenal: „… ale kvůli tomu tady nejste. Vy přece chcete dělat něco jiného.“ Tehdy mě to zahanbilo, rozladilo. Ne! Moc jsem chtěla dělat divadlo. (O tom píšu jinde.) V posledním roce se mi tato jeho slova několikrát připomněla. Co to je?

Já vím, jsou to ty velké formáty. To, co jsem hledala a nacházela v divadle, tam navíc v tom okouzlujícím gesamkunstwerku. Jo, jsem člověk velkých formátů. Úměrně lidskému měřítku. Jsem rovněž detailista. Potřebuju se v sobě potkat s obojím v ráz.

Vyklízím právě nepoužívaný ateliér. Uznávám, přiznávám. Je to pro mě jen skládek, je to daleko. Postavím si malířský stojan do kuchyně. Potřebuju s ním bydlet. A ano, chci klidně sklep, sluj tak nejvýš o ulici okolo. Špinavej prostor potřebuju, ne uklizený stůl. (Prosinec 2023)

„Volná tvorba, svobodné malování. Ano, kdesi tu píšu, že jsem často v životě dělala výtvarno na zakázku. To se pak pohybujete v daných hranicích, jdete určitým směrem, konzultujete průsečíky představ. Prostě práce, a v rámci toho všeho se pohybujete vcelku svobodně a volně.

Ale copak je volné a svobodné, co namalovat potřebuješ nebo musíš? Když Tě netlačí termín a jsi jen se sebou? Můžeš volit formát – prostředky – téma – barevnost. A padne na Tě pradivná zodpovědnost, vlčí mha, úzkost. Prodíráš se svou duší a žádné téma nemáš pojmenované slovy. Jen prostě děláš, pokračuješ. Nebo kroužíš a nic.

Že to, co takto vytvoříš, můžeš volně rozdávat, prodávat, vystavovat? Vzniklo něco sakra osobního a … úplně to nechceš dát z ruky.

Přála bych si mít kurátora, přála bych si nabídku příští výstavy včetně místa a termínu, přála bych si zakázky. Volám po hranicích a omezení? Cože je ta svobodná a volná tvorba?“ (2020)